Israel Shamir

The Fighting Optimist

Řekni ne, Fatáhu

Palestinci si chrání svobodu nejvíc ze všech lidí na Zemi. Opět to prokázali v červnu, když se násilím dostali do neblaze proslulé mučírny Dahlana a osvobodili z ní vězně; a když zločince vyškolené CIA poslali zpátky k jejich židovským pánům. Jsem na jejich jedinečné vítězství pyšný: Američané se nemůžou zbavit Guantanama a spousty dalších vězení s miliony vězňů (víc než v Gulagu strýčka Stalina); Britové nemůžou rozmontovat své sledovací kamery; obyvatelé Saudské Arábie nemůžou vyhnat své vládce řízené CIA. Jen nemnoho lidí úspěšně odstranilo mašinérii strachu a útlaku zničením policejních klonů Gestapa, jež se rychle vynořují po celém světě. Pád preventivně-bezpečnostního vězení v Gaze bude v Palestině v budoucnu oslavován stejně jako Francouzi oslavují pád Bastily.

 

Toto je vítězství lidí nad útlakem. Krom toho je to také vítězství práva nad bezprávím, protože Palestinci měli a stále mají svou legitimní vládu, ačkoliv se darebácký bezpečnostní aparát pokusil postavit nad zákon. Jde o skutečné lidové vítězství, protože uspělo bez msty a zbytečného krveprolití. Izraelská média mluvila o 60 strážcích, kteří požádali o izraelskou ochranu, ale ve skutečnosti víc než polovina z tohoto počtu (tak jako tak nepatrného) požádala o návrat do Gazy. Věděli, že nepřijde žádná pomsta, žádný lov lebek, žádná noc dlouhých nožů a žádné moskevské tribunály pro bojovníky Fatáhu: lid zvítězil, není žádná občanská válka ani žádné velké krveprolití; nepřátelé svobody zmizeli a oni teď mají možnost znovu se pokusit stát muži.

 

Charakteristickými znaky této lidové revoluce byly velkodušnost, štědrost a bratrské city. Tradiční média se tak, jak to dělají vždy, snažila najít nějakou rozepři, a prezentovala tuto skvělou revoluci jako vítězství Hamásu nad Fatáhem. To je přehnané. Lidé v Gaze bojovali proti gangům Dahlana, proti zločincům, kteří se snažili v pásmu Gazy prosadit svou vládu moci a násilí. Čtenářům Tolkiena to může připomínat bitvu o Středozem. Tyto gangy byly pozůstatky předchozí špatné vlády; byly tam dosazeny pod dohledem izraelského Sarumana a jejich porážka byla jen otázkou času. Ale Dahlan není Fatáh; a není jím ani Mahmúd Abbás, korunovaný USA a Izraelem jako král bantustanu Ramalláh. Skutečný Fatáh je Marwan Barghouti, stále ještě zavřený v židovském gulagu, a další skvělí muži a dobří bojovníci, kteří s sebou nesli jméno Palestiny od bitvy u Karame po intifádu. Oni jsou ten skutečný Fatáh, a patří jim místo ve dvoraně slávy palestinské revoluce.

 

Znám bojovníky Fatáhu; seznámil jsem se s nimi v jejich vesnicích v kopcích Palestiny, kde si po mnoha letech exilu a věznění dopřávali krátký odpočinek. Velcí lidé, kteří byli ostudným podřízením se americko-izraelskému diktátu ze strany Abu Mazena rozčíleni jako nikdo. Lidové vítězství v Gaze je může zmobilizovat k pořádnému domácímu úklidu, k návratu ke svým revolučním tradicím. Dahlan a Rajoub, tito zločinci proti bezpečnosti, a jejich političtí spojenci Abu Mazen a Saeb Erekat ukradli, ne, privatizovali jméno Fatáhu, tak jako šéfové KGB privatizovali komunismus a judeo-mamonitské elity privatizovaly svobodné podnikání amerických zakládajících otců. Žádný bojovník Fatáhu se necítí porážkou Dahlana rozrušen. Navíc mohou následovat své vedení a zbavit se vlkodlaků, kteří zneužili jméno Fatáhu ve službách Shin Bet.

 

Jonathan Steele nám správně připomenul, že „ozbrojení povstalci proti zvoleným vládám mají dlouhý americký rodokmen a není žádná náhoda, že Elliott Abrams, zástupce poradce pro národní bezpečnost a zjevný architekt anti-Hamásovského rozvracení, byl klíčovým hráčem v dodávání zbraní Ronalda Reagana kontras bojujícím proti zvolené vládě Nikaraguy v 80. letech“. Ale tito kontras, přítomní v každé revoluci, Chounas ve Vendée, kontras Francouzské revoluce, kozáci na Donu, kontras Ruské revoluce, Savimbiho Unita, kontras angolské revoluce, ti všichni měli na své straně část pravdy a vyjadřovali některé legitimní zájmy. Proto schvalujeme a podporujeme milosrdný charakter revoluce Hamásu: Hamás je připraven pracovat společně se zdravějšími částmi Fatáhu pro palestinskou věc.

 

Nicméně by mohlo a mělo dojít k určitému poučení: vedení Fatáhu podlehlo izraelsko-americkým svodům kvůli své špatné ideologii. Nacionalismus, tato zbraň masového rozkladu, byla na východ přinesena kolonizátory ze západu za účelem rozdělení a panování. Orient o nacionalismu až do 19. století nic nevěděl, protože byl spojen vírou a ovládán svými tradičními vládci, následovníky Konstatntina Velikého a Sulejmana Překrásného. T.E. Lawrence přinesl bacil nacionalismu do Hejazu a tuto jednotu východu podkopal. Slíbil Arabům nezávislost na „nenáviděných Turcích“, ale jejich zrada nepřinesla nic dobrého: kořist si rozdělili britští, američtí a později sionističtí kolonizátoři, zatímco místní obyvatelé byli ještě víc utlačováni.

 

Nacionalismus je nevyhnutelně druhem partikulárním druhem ideologie „udělej to sám“. V Palestině, Egyptě a Sýrii byl nahrazen univerzálním socialismem, ale po zmizení tohoto socialistického prvku zůstal jen Fatáh se svým mylným nacionalismem, odsouzený k neúspěchu. „Jsou to vlastenci jako my,“ říkali o Fatáhu sionisté od Šarona po Avneryho. „Budou šťastní za vlajku, hymnu a švýcarská bankovní konta – jako my. Budou spokojeni s bantustanem nebo dvěma.“

Jenže Palestinci nejsou ochotní zradit Palestinu za iluzi nezávislosti. Všichni Palestinci, to znamená všichni obyvatelé Palestiny, domorodí i přistěhovalí, ji potřebují celou, ne jen 2 % Gazy a 10 % ramalláhské enklávy, ale všech 100 %. Můžeme to všechno získat společně ne rozdělováním, ale sjednocením. Islám je univerzální víra jako křesťanství, a jeho náboženské základy jsou pro nás univerzální stát vhodnější než včerejší nacionalismus, ať arabský nebo sionistický. Podobný proces probíhá v Turecku, kde se stal spojencem Ameriky Kemalistický nacionalismus podporovaný vojenskými bajonety, zatímco lidé volí Islámskou stranu.

Lidé na východě věří v Boha; proto Ex Oriente Lux (latinsky „z východu přichází světlo; pozn. překl.). Také mají zkušenost, že bezbožnost nemá ani zábrany ani soucit, zatímco my potřebujeme soucitné vůdce. Nevěnujte pozornost strašáku „islamofašismu“ nebo „islámského nebezpečí“. To je mýtus vytvořený Podhoretzem a jemu podobnými, stejně smyšlená hrozba jako čínské nebezpečí, panslavismus nebo komunismus. Neobáváme se stoupenců islámu, protože s nimi všemi žijeme své životy, a je dobré vyvážit lásku k zemi láskou k Bohu.

Proces budování národa v Palestině má daleko k ukončení. Ke sjednocení jejích kmenů a skupin do jedné společnosti, demontáži palestinské Národní rady – a Židovského státu by mělo být nalezeno nové paradigma, jak správně uvedl Avrum Burg. Separace a směřování k nezávislosti té nebo oné části Palestiny se ukázaly být nefunkční strategií. Palestina nemůže být rozdělená. Přátelé Palestiny a přátelé Izraele musí společně pracovat na sjednocení, ne na separaci.

Translation by Erik Sedláček

Featured Posts

If They Are Bombed - They Are Daesh

President Putin is a pirate, no less. In his declaration at the UN, he stole President Bush Jr’s copyrighted 2001 ...

Read More

A Syrian Breakthrough

The Russians and their Syrian allies have cut the main supply line of the rebels to the north of Aleppo, ...

Read More

The Liberation of the Slaves

Donald Trump’s electoral victory unleashed pent-up tectonic energies on the unprecedented scale. The world has been changed, much more than ...

Read More

Ryan Rodrick Beiler / Shutterstock.com

Autumn in Palestine

Autumn is beautiful in Palestine: overripe blue-green figs, unpicked pomegranates pecked by birds, heavy grapes turn red. Now is the ...

Read More

Evan El-Amin  /  Shutterstock.com

Les guerres de genre de H. Clinton

Est-ce que les hommes qui votent pour H. Clinton vont finir en enfer ? Je n'en suis pas sûr. Nous savons ...

Read More

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Israel Shamir © 2016 Frontier Theme