Israel Shamir

Ideas that will Derail the descent to Barbarity

Útěk z gažského ghetta

Odešli z domova, riskujíce své životy a hnáni armádou převrhli plot, překročili ostnatý drát, smazali hranici mezi dvěma státy, vykonali mnoho hrdinských činů hodných velkých válečníků zakusujících oběti – a když prošli, šli do obchodu a nakoupili chléb pro své děti. To protiřečí obrazu Palestinců, který se Židé pokoušejí vštípit svědomí světa: divocí a násilničtí fanatici náchylní k výtržnostem. Místo toho muži utekli z vězení a nakoupili chleba. Proč? Byli drženi hladem svými židovskými poručníky. Z Blízkého Východu dlouho nedorazí silnější obrázek: otcové rodin přinášejí domů chléb.

Tito Gazánci jsou stejně tak obyčejní jako vy a já – žijí své obyčejné životy, pracují v bance či benzínce – ovšem dostává se jim vrchovatě středověkého zacházení. Předně byli zbaveni svého majetku a nahnáni do Gazy, potom s nimi bylo zacházeno tak, jak by nemělo být ani se psy; nebylo jim povoleno jezdit po silnici, pokud je cesta používána Židy, nebylo jim dovoleno vidět své nejbližší příbuzné žijící pouhou míly daleko. A posléze toto obléhání. Žádné jídlo, nic, co by bylo možno dát jíst dětem. Žádná budoucnost, ani s Izraelem jako sousedem. Pykají za jediný zločin: nejsou Židé, ačkoli paradoxně mnozí z nich jsou potomky Židů, někteří se slavnými židovskými jmény obklopujícími Ježíše nebo Proroka.

Čekali, že budou trpět tiše, ale Gazánci mají hodně důstojnosti. Volili Hamás proti vůli Izraele a Spojených států a vyhnali Dahlanovu kolaborantskou bandu. Teď napadli plot a to byl dobrý příklad pro nás pro všechny: nic nelze zmoci v rámci zákonných omezí vnucených nepřáteli. Je tu třeba úderu, kterému se říká Revoluce.

Když odvážní Gazánci kráčeli zpět, obtíženi svým šťastným úlovkem, chlebem a rýží, solí a dekami, zeleninou a jehněčím, byli Židé jistě nešťastní. Domorodci zapomenou, že jsme jak Bůh nad nimi; dáváme a trestáme, krmíme a moříme hladem. Spolu s chlebem a rýži budou Gazánci pašovat zbraně, a to by nás mohlo donutit k odkladu velké ofenzívy již smluvené s Georgem. Židé upřednostňují napadení neozbrojených obětí.

Také Egypťané zklamali židovská očekávání. „Věřím, že Egypt ví, co má dělat,“ řekl nadutý generál Ehud Barak. Zaměstnali Egypt coby žalářníka palestinských soukmenovců. „Gazánci se neodváží prolomit obležení směrem na Sinaj, Egypt by je přivítal pekelným ohněm,“ psali izraelští vědátoři týden, ba den před událostí. Když tu byly přestřelky, byly Izraelci pro chvíli tak šťastní. Effi Eitam, pravicový náboženský vůdce, jenž vyhlíží jak „dobře krmené prasátko v jarmulce“ (slovy Gilada Atzmona), napsal do Yediot Ahronot komentář ronící krokodýlí slzy. My Židé jsme oproti Egypťanům tak mírní a milosrdní, napsal. Ale Mubarak chce přežít a ví, že tu jsou jisté hranice, od nichž se nesmí vzdalovat příliš daleko. Dal svým vojákům příkaz, aby zastavili palbu. Židé bědují, že Egypťané musí strážit hranici a posílat libru svého masa dle dohody. Nadarmo. Mubarak nechce Anwara as-Sadata následovat do pekla.

Židé pozorují tento proud lidí, který se na chvíli dostává ze svého vězení, s velkým nespokojením. Židé jsou nároční, Palestinci se musí zabíjet v občanské válce nebo mřít hladem, aby je potěšili.

Mému dědečkovi se to povedlo, roku 1942 zemřel hladem a vyčerpáním ve Stanislavském ghettu. Němci a jejich ukrajinští pohůnci činili Židům, co Židé činí Gazáncům: shromáždili je v ghettu a nechali je tu hladovět. Heslo nacistů tedy bylo vzato z knihy Homertona-Baraka, mutatis mutandis: „musí trpět, neboť jejich vůdci jsou naši nepřátelé, měli by být potrestáni za svůj terorismus během revoluce, nechte je hladovět, neboť jejich bratři pronásledovali německé jednotky a bombardovali německá města“. Můj dědeček Israel – pojmenovali mne po něm – podlehl hladu, zimě a vyčerpání, ani jej nemusili zastřelit; nekvalifikoval se do jejich přímého zabíjecího programu.

Počkat, řeknete, jak mohli Barak a Olmert mořící Gazánce hladem roku 2008 ovlivnit Němce z roku 1942? Jak mohou být zodpovědní za smrt mého dědečka? Odpověď dává tajemný jazyk židovského mysticismu: Ein mukdam, ein meuhar beTorah. (1) Posloupnost událostí – ve Svatém Písmu a ve světě – je bezvýznamná, protože všechny události a jejich domnělé následky se odehrávají v tom samém hyperčase, navždy skotačí v zlomyslném kruhu: kočka stíhá myš, jež vyděsila slona, jenž zašlápl kočku. Poincare a Einstein přeložili toto pojetí času do jazyka moderní fyziky, když Čas popsali pouze jako jeden z rozměrů, stejně tak ohýbatelný jako ostatní.

Douglas Adams to zpopularizoval ve svém románu: jeho postavy jdou do minulosti, aby odstranili jeden problém, ale všechno něco stojí: zachrání rybu, ale dodo vymře, získají Bachovu hudbu, ale ztratí Coleridgovy básně. Lidé si nejsou vědomi toho, že se svět již změnil; že teď mají více Bacha, ale méně Coleridge. Jen ti, kteří mohou opustit rám času, vědí: čas se mění neustále, díky našim skutkům, a tyto změny míří „nazpět“ a „vpřed“, protože tu není nic takového jako „vpřed“ a „nazpět“. Tak Arméni zabíjeli a vyháněli Azery, a za to jejich předkové byli vyhoštěni na poušť, aby tam trpěli v kurdských rukou, a Kurdové pykají za tento zločin a za svou podporu americko-sionistické okupace.

A některé věci se ještě neuskutečnily, ale uskuteční se: když poslouchám Židy (a Poláky, a Ukrajince, a Američany), kteří tvrdí, že „Stalin byl stejně špatný jako Hitler“ a „neexistuje rozdíl mezi nacisty a komunisty“, a mluví o „ruském antisemitismu“, vím, že v blízké době rudoarmějci nebudou bojovat proti Němcům, neosvobodí Polsko a Čechy, neotevřou brány Osvěčína a Treblinky.

Tento svět je spravedlivý, a Pán je spravedlivý. Potrestá nevděk tím, že odvolá skutek, za který bychom měli být vděční.

Udělej dnes zlou věc a minulost se změní a ze zadu tě kopne. Moř Gazánce hlady a tvůj dědeček zemře žízní a hladem. Muč Palestince a tví předkové budou mučeni inkvizicí užívající stejných soudů, které dnes vztahuješ na své nepřátele. Učiň z Hebronu vězení pro jeho obyvatele a Židé budou v roce 1929 hromadně vražděni. Zločin špatného zacházení s Palestinci je trestán dokonce ještě teď. Neptej se, kdo je mořen hladem a kdo je mučen: je to někdo tobě hodně blízký.

(1) „Podle Zákona není před a není potom.“

Přeložil F.A.P.

Revue Vulgo (vulgo.net), 4. 2. 2008

Featured Posts
Ryan Rodrick Beiler / Shutterstock.com

Autumn in Palestine

Autumn is beautiful in Palestine: overripe blue-green figs, unpicked pomegranates pecked by birds, heavy grapes turn red. Now is the ...

Read More

A Syrian Breakthrough

The Russians and their Syrian allies have cut the main supply line of the rebels to the north of Aleppo, ...

Read More

The Liberation of the Slaves

Donald Trump’s electoral victory unleashed pent-up tectonic energies on the unprecedented scale. The world has been changed, much more than ...

Read More

If They Are Bombed - They Are Daesh

President Putin is a pirate, no less. In his declaration at the UN, he stole President Bush Jr’s copyrighted 2001 ...

Read More

Evan El-Amin  /  Shutterstock.com

Les guerres de genre de H. Clinton

Est-ce que les hommes qui votent pour H. Clinton vont finir en enfer ? Je n'en suis pas sûr. Nous savons ...

Read More

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Israel Shamir © 2016 Frontier Theme